Kdo má rád příkazy?
Snad jen ten, kdo si neví rady.
Anebo ten, kdo se chce za příkaz schovat,
aby za svá rozhodnutí nemusel nést odpovědnost.

Ale lze přikázat lásku?
Je to vůbec možné?
Pokud člověk chápe lásku jako zamilovanost,
spontánní náklonnost nebo příjemné vzrušení,
pak je příkaz lásky opravdu nesmyslný.

Ježíš nám ukazuje ale pravou lásku.
Jeho láska je pozorná, dávající a zcela nezištná.
A může nám být vzorem.
Jak ale naložit s příkazem lásky?

***

Zkusme si postavit před oči opak lásky,
tedy nenávist nebo jen obyčejnou lhostejnost.
Co tyto postoje přinesou člověku?
Nic dobrého tomu, kdo je zastává,
ani nic dobrého tomu, proti komu jsou namířeny.

Ale láska, která druhého obdarovává
dobrotou, odpuštěním a povzbuzením,
rozvíjí život.
V milujícím i v milovaném.

Přikázání lásky tedy nelze chápat jako tvrdé nucení,
ale jako důrazné doporučení:
Nechceme-li kazit život druhým ani sobě,
chceme-li mít život opravdu bohatší,
potom má smysl se znovu a znovu pokoušet
o naplnění tohoto přikázání - této důrazné rady. 

*** 

Nenávisti je na světě dost a lhostejnosti také.
Ale člověk je schopen větších věcí,
než nenávidět nebo být lhostejný.
Tak proč tuto možnost nevyužít
a nedělat svět aspoň o trochu hezčí a cennější?